Botanickou zahradu bychom obecně mohli přirovnat k jakémusi šperku města, který vstoupil do módy kolem 16. století, a pyšní se dnes tedy i významnou historickou hodnotou. Kromě estetické funkce má ale botanická zahrada hlavně funkci vzdělávací a ochranářskou – primárně totiž slouží k uchování biologické rozmanitosti. Přiznejme si však, že většina z nás botanické zahrady navštěvuje právě pro jejich krásu, klid a možnost uniknout městské vřavě. Potřeba přírody přitom úměrně roste s velikostí metropole, proto není divu, že Paříž svým občanům dopřává hned několik zelených útočišť. Jardin botanique de la Ville de Paris čítá celkem čtyři zahrady a všechny se symbolicky nacházejí v „zelených plicích Paříže“, tedy v Bois de Boulogne a v Bois de Vincennes. Při návštěvě města se proto neváhejte vydat za jeho pomyslnou hranici Boulevard périphérique, protože i za ní můžete objevit místa, která rozhodně stojí za to. Zdejší botanická zahrada je toho příkladem.

46795162_264743917551598_2072447150544912384_n.jpg

Rozhodnete-li se jet na západ do Boulogneského lesíka, najdete zde komplex skleníků Jardin des serres d’Auteuil vystavěný v 19. století pod taktovkou pařížského „otce parků a sadů“ Jeana-Camille Formigého. Ještě než se necháte zcela pohltit zelení, stojí za to zaměřit se i na zdejší fontánu Julese Daloua a maskarony z dílny Augusta Rodina zdobící terasu. Největší z pěti skleníků je skutečnou raritou – je totiž rozdělen do tří zcela odlišných klimatických prostředí. Naleznete v něm jak teplou a vlhkou tropickou zahradu, tak sušší palmový háj i o něco chladnější oranžerii. Procházka skleníky je takovou malou floristickou cestou kolem světa. Více než šest tisíc rostlinných druhů je zde rozděleno buď tematicky, například na rostliny Sahelu či Nové Kaledonie, nebo systematicky na kolekce fíkusů, begonií, kapradin nebo filodendronů. Většina sbírek je přístupná veřejnosti bez doprovodu odborníka, kaktusy a jiné choulostivé rostliny lze však obdivovat jen za přítomnosti zahradníka.

47124533_580152109087063_8880935574244950016_n.jpg

Kromě Jardin des serres d’Auteuil se v Boulogneském lesíku nachází i Parc de Bagatelle, další ze zahrad spadajících pod pařížskou botanickou zahradu. Jednou z jeho zajímavostí je, že byl postaven za pouhých 64 dnů jako výsledek sázky mezi Marií Antoinettou a Karlem X. Architekt Bélanger park navrhl během jedné, bezesporu bezesné noci, a na následné výstavbě pracovalo přes 900 dělníků. Výslednou podobu parku ovlivnily tehdejší zahradně-architektonické trendy à l’anglaise a à la chinoise, které daly vzniknout poměrně heterogennímu prostředí snoubícímu prvky francouzských, anglických i čínských zahrad. V parku naleznete i jeden z nejstarších francouzských růžových sadů navržený architektem s více než příhodným příjmením – Jeanem Claudem Nicolasem Forestierem. Sad čítá téměř tisícovku záhonů osázených více než tisícem různých kultivarů a v letních měsících se stává skutečnou dominantou parku.

Haenke_Botanical Gardens_Paris II

Za dalšími dvěma zahradami se musíte vydat na východ Paříže do Bois de Vincennes, nejrozlehlejší zelené plochy města, kde vás čeká něco trochu robustnějšího – Arboretum de Paris. Arboretum bylo založeno spolu se zdejší lesnickou školou École municipale d'arboriculture de Saint-Mandé v roce 1867, a to nikým jiným, než Georgesem Eugènem Haussmannem, mužem, který má kromě světoznámé pařížské asanace na svědomí i realizaci většiny zdejších zelených ploch, včetně již zmíněných pařížský „plic“ – Bois de Boulogne a Bois de Vincennes. Na rozloze o 12 hektarech tu roste přes 1400 stromů 112 různých druhů. Stromy jsou zde seskupeny nikoli podle země původu, jak je tomu v mnohých arboretech zvykem, ale právě podle druhu. Ve středu arboreta se proto můžete procházet mezi jehličnany, na severu mezi duby a vrbami a na jihu mezi javory, lípami a jasany. Nechybí tu ani tůňky a říčky, které dodávají celému prostoru na rozmanitosti.

IMG_1378.JPG

Zeleným šperkem se honosí i levý břeh, kde svým návštěvníkům nabízí útočiště nejen Velká mešita, ale i vedlejší Jardin des plantes. Tato zahradní plocha o 2,5 hektarech zahrnuje jak záhony pečlivě popsaných rostlin, vzácné vzrostlé stromy a aleje, tak i čtyři galerie s tematickými expozicemi – la Grande Galerie de l’Évolution, la Galerie de Paléontologie et d’Anatomie comparée a la Galerie de Minéralogie et de Géologie. Kromě toho tu najdete i malou zoo, 315 let starý řečík, hlavně ale stánek s kusově prodávanými nanuky, což je v Paříži věc naprosto nevídaná.

Haenke_Botanical Gardens_Paris III

Posledním místem spadajícím pod pařížskou botanickou zahradu je Parc floral de Paris. I ten se nachází ve Vincenneském lesíku, který do roku 1960, než z něj Napoleon III. nechal vytvořit obdobu Bois de Boulogne, sloužil k armádnímu výcviku. Jen málokterý voják by si tehdy při nácviku K poctě zbraň dokázal představit, že se tehdejší „buzerplac“ za 100 let promění v květinový park. V roce 1960 u příležitosti Třetí mezinárodní květinové výstavy byl realizací květinového parku pověřen krajinářský architekt Daniel Collin. Parc de Bagatelle ve své době podlehl vlivu Číny, Parc floral de Paris zase vlivu Japonska, zejména potom císařské vily Kacura. Kromě irisů, borových hájů, zářivých květů azalek, rododendronů či kamélií park zdobí i umělecká díla sochařů Françoise Stahlyho, Yaacova Agama, Jeana Tinguelyho či Jeana-Pierra Raynauda. Dochází zde k dokonalé symbióze uměleckých děl člověka a přírody.

46884665_1089051507919378_3849254676855783424_n.jpg
 Fotografie: Linda Štencová

Fotografie: Linda Štencová